Proč terapeutický kouč potřebuje znalosti psychologie: porozumění, bezpečí a hranice kompetencí

Koučink není psychoterapie a terapeutický kouč není psychologem ani psychiatrem jen proto, že ve svém vzdělávání získal znalosti z psychologie. Přesto je základní orientace v psychologických souvislostech pro terapeutického kouče velmi důležitá.

Pomáhá mu lépe rozumět emocím, motivaci, vztahovým zkušenostem a opakujícím se vzorcům klienta – ale především mu umožňuje rozpoznat hranice koučovací práce a pracovat bezpečně v rámci vlastní odborné způsobilosti.

Právě spojení odborných koučovacích kompetencí, terapeuticky informovaného přístupu, etiky a respektování profesních hranic patří mezi základní principy terapeutického koučinku.

Více o jeho vymezení najdete na stránce Co je terapeutický koučink a O Asociaci.

Psychologie jako porozumění, nikoli jako oprávnění diagnostikovat

Terapeuticky informovaný přístup neznamená, že terapeutický kouč stanovuje diagnózy nebo léčí psychická onemocnění.

Psychologické znalosti mají v koučovací praxi jinou funkci.

Pomáhají kouči lépe rozumět tomu, že klientovo rozhodování a chování není ovlivňováno pouze racionální úvahou. Do procesu změny mohou vstupovat také emoce, dosavadní zkušenosti, vztahové vzorce, přesvědčení, obranné strategie nebo zvýšená psychická zátěž.

Terapeutický kouč se proto neučí klienta diagnostikovat, ale například:

• vnímat širší souvislosti klientovy situace,
• rozpoznávat možné známky zvýšené psychické zátěže,
• pracovat s emocemi v rozsahu svých kompetencí,
• respektovat tempo a hranice klienta,
• rozpoznat situaci, která již přesahuje rámec terapeutického koučinku,
• a doporučit odpovídající odbornou pomoc.

To je podstatný rozdíl.

Psychologické minimum nemá z terapeutického kouče dělat diagnostika. Má z něj dělat bezpečnějšího a odpovědnějšího profesionála.

Rozpoznání hranic vlastní kompetence

Jednou z nejdůležitějších schopností terapeu­tického kouče není vědět, jak pracovat se vším, co klient přinese.

Je to schopnost poznat situaci, kdy už nemá pokračovat pouze v rámci koučovacího vztahu.

Klient může během spolupráce otevřít téma, které souvisí například s dlouhodobou psychickou nepohodou, traumatickou zkušeností, závažnou úzkostí, depresivním prožíváním, sebepoškozováním, závislostí nebo jinými obtížemi, které mohou vyžadovat jinou odbornou péči.

Úkolem terapeutického kouče není určit diagnózu.

Jeho úkolem je rozpoznat, že potřeby klienta mohou přesahovat jeho kompetence, a podle situace doporučit například psychologa, psychoterapeuta, psychiatra, lékaře nebo jiného kvalifikovaného odborníka.

Tento princip je součástí Etického kodexu Asociace terapeutických koučů.

Práce s emocemi

Emoce jsou přirozenou součástí koučovacího procesu.

Klient může mluvit o strachu ze změny, nejistotě, pocitu selhání, studu, frustraci nebo například o obtížích nastavovat hranice.

Terapeutický kouč se emocím nemusí vyhýbat. Může klientovi pomoci:

• emoci pojmenovat,
• uvědomit si, v jakých situacích vzniká,
• sledovat, jak ovlivňuje jeho rozhodování,
• rozpoznávat jeho potřeby a zdroje,
• hledat nové možnosti reakce.

Terapeutický kouč přitom pracuje s emocemi v souvislosti s koučovacím cílem a v rozsahu své odborné způsobilosti.

Pokud se práce začne přesouvat ke zpracovávání psychického traumatu nebo léčbě psychického onemocnění, dostává se mimo rámec samotného terapeutického koučinku.

Seberegulace a vnímání tělesného prožívání

Psychické prožívání má často také tělesnou stránku. Napětí, stres nebo nejistota se mohou projevovat například změnou dechu, svalovým napětím nebo zvýšenou tělesnou aktivací.

Ve vzdělávání terapeutického kouče proto mohou mít místo také jednoduché seberegulační a stabilizační postupy, například práce s dechem, pozorností nebo uvědomováním tělesného prožívání.

Smyslem není „číst z těla pravdu“, kterou klient nezná.

Tělesné vnímání může být jedním z dalších zdrojů informací, které klientovi pomáhají lépe si uvědomovat vlastní prožívání.

Terapeutický kouč nevysvětluje klientovi autoritativně, co jeho tělo znamená. Pomáhá mu zkoumat, čeho si klient sám všímá a jak tomu rozumí.

Opakující se vzorce a minulá zkušenost

Minulé zkušenosti přirozeně ovlivňují způsob, jakým člověk přemýšlí, navazuje vztahy, reaguje na konflikty nebo přistupuje ke změně.

Terapeutický koučink proto nemusí minulost ignorovat.

Rozdíl oproti psychoterapii spočívá mimo jiné v účelu a hloubce této práce.

Minulá zkušenost může být v terapeutickém koučinku využita k lepšímu porozumění současnému způsobu fungování klienta:

Co se v podobných situacích opakuje?
Jak obvykle reaguji?
Co mi tento způsob reakce přináší?
Je pro mě stále užitečný?
Co bych chtěl udělat jinak?

Taková reflexe může pomoci propojit sebepoznání s konkrétní změnou.

A co práce s „vnitřním dítětem“?

Některé terapeuticky informované přístupy používají metafory nebo modely, které pomáhají klientovi zachytit jeho prožívání, potřeby nebo dřívější zkušenosti.

Jedním z nich může být také práce s konceptem „vnitřního dítěte“.

V koučovacím prostředí je však důležité zacházet s podobnými metodami citlivě.

Terapeutický kouč by neměl klientovi tvrdit, že pomocí určité techniky objevil jedinou skutečnou příčinu jeho problémů. Metoda může být využita jako prostředek sebereflexe, pokud odpovídá vzdělání kouče, potřebám klienta a zůstává v rámci bezpečného koučovacího procesu.

Sebezkušenost jako součást profesního rozvoje

Techniky nestačí pouze znát.

Profesionál pracující s lidmi potřebuje také rozumět vlastnímu způsobu reagování.

Sebezkušenost a profesní sebereflexe mohou terapeutickému kouči pomoci rozpoznávat například:

• vlastní hodnoty a přesvědčení,
• situace, které v něm vyvolávají silnou reakci,
• tendenci klientovi radit nebo jej zachraňovat,
• vlastní témata, která by mohla ovlivňovat koučovací vztah,
• hranice své odborné i osobní kapacity.

Cílem sebezkušenosti není vytvořit „dokonalého“ nebo „integrovaného“ kouče.

Jejím smyslem je podporovat sebereflexivního profesionála, který si uvědomuje vlastní vliv na koučovací proces.

Právě tento princip je důležitý také pro etickou práci s klientem.

Supervize jako prostor pro odbornou reflexi

Dalším důležitým nástrojem profesního rozvoje je supervize.

Terapeutický kouč v ní může reflektovat například:

• vlastní práci s klientem,
• obtížné nebo nejasné situace,
• profesní a etická dilemata,
• hranice kompetencí,
• vlastní reakce na klienta,
• vhodnost použitých postupů.

Supervize není kontrolou ani důkazem nedostatečné odbornosti.

Je nástrojem, který podporuje bezpečnost klienta, kvalitu práce a dlouhodobý profesní růst kouče.

Více o vzdělávání, supervizi a profesní podpoře najdete v sekci Nabídka vzdělávání Asociace terapeutických koučů.

Koučink a psychoterapie nejsou totéž

Schopnost oba přístupy rozlišit patří mezi základní kompetence profesionálního kouče.

Terapeutický koučink není psychoterapií a nenahrazuje psychologickou ani psychiatrickou péči.

Terapeutický koučink zůstává koučovacím procesem zaměřeným na klientovy cíle, změnu, sebepoznání, možnosti a zdroje.

Terapeuticky informovaný přístup však umožňuje vnímat klienta v širších souvislostech a nepřistupovat k jeho obtížím pouze jako k otázce disciplíny, motivace nebo správně nastaveného plánu.

Profesionalita spočívá právě ve schopnosti propojit obě roviny:

rozumět širším souvislostem a současně respektovat hranice koučovací profese.

Proč terapeutický kouč potřebuje znalosti psychologie: porozumění, bezpečí a hranice kompetencí

Vzdělávání terapeutického kouče proto nemá směřovat k tomu, aby absolvent získal kompetence psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta.

Má mu pomoci získat dostatečnou orientaci k tomu, aby při své práci:

• lépe rozuměl základním psychologickým souvislostem,
• dokázal citlivě pracovat s emocemi,
• rozpoznával hranice terapeutického koučinku,
• pracoval eticky,
• dokázal reflektovat vlastní práci,
• a věděl, kdy je správné klientovi doporučit jiného odborníka.

Takové pojetí psychologie nepřekračuje hranice koučinku.

Naopak je pomáhá jasněji vymezit a bezpečněji respektovat.

Profesní vzdělávání Terapeutický kouč / koučka

Vzdělávací program Terapeutický kouč / koučka propojuje profesní koučovací vzdělávání s terapeuticky informovaným přístupem, důrazem na etiku, sebereflexi a hranice kompetencí.

Součástí vzdělávací cesty je akreditovaný rekvalifikační vzdělávací program Kouč/koučka v rozsahu 120 hodin a odborná část zaměřená na standardy terapeutického koučinku.

Podrobnosti o vzdělávání najdete na stránce Nabídka vzdělávání Asociace terapeutických koučů.

Aktuální informace o programu, termínech a možnostech přihlášení jsou uvedeny na stránce Terapeutický kouč / koučka – profesní vzdělávací program.

Informace o profesní kvalifikaci Kouč/koučka (75-012-R) jsou dostupné také v Národní soustavě kvalifikací.

Odbornost stojí také na schopnosti znát své hranice

Psychologické znalosti mohou práci terapeutického kouče významně obohatit.

Jejich hodnotou ale není možnost „jít hlouběji než ostatní“.

Jejich hodnotou je schopnost lépe rozumět člověku, pracovat citlivěji, rozpoznávat rizika a vědět, kde vlastní kompetence končí.

Právě schopnost znát své hranice je jedním ze znaků skutečné profesionality.