Když samotná motivace nestačí: Jak terapeutický koučink pracuje s překážkami změny

Někdy člověk přesně ví, co chce změnit. Má plán, zná další krok a rozumově ví, co by mu prospělo. Přesto změnu opakovaně odkládá, vrací se ke stejným rozhodnutím nebo má pocit, že se nemůže pohnout z místa.

V takové situaci nemusí být problém v nedostatku motivace nebo disciplíny.

Do procesu změny mohou vstupovat emoce, předchozí zkušenosti, vztahové vzorce, obavy, vnitřní konflikty nebo způsoby reagování, které si člověk zatím plně neuvědomuje.

Právě těmto souvislostem může věnovat pozornost terapeutický koučink.

Terapeutický koučink je integrativní forma profesionální podpory, která propojuje koučovací práci zaměřenou na cíle a změnu s terapeuticky informovaným porozuměním emocím, vztahovým zkušenostem a opakujícím se vzorcům člověka.

Proč někdy nestačí vědět, co máme udělat?

Mnoho změn začíná poměrně jednoduše:

Co chci?
Co potřebuji udělat?
Jaký bude můj první krok?

Jenže člověk není pouze racionální systém, který po vytvoření správného plánu automaticky začne jednat.

Klient může například:

• chtít změnit zaměstnání, ale opakovaně rozhodnutí odkládat,
• vědět, že potřebuje nastavovat hranice, ale mít problém říci „ne“,
• chtít vystupovat sebevědoměji, ale v určitých situacích se automaticky stáhnout,
• rozumět tomu, co se v jeho vztazích opakuje, ale přesto znovu reagovat podobným způsobem,
• mít jasný cíl, ale při jeho naplňování zažívat intenzivní strach, nejistotu nebo pocit selhání.

Terapeuticky informovaný přístup proto vedle otázky:

„Co chcete udělat?“

pracuje také s otázkou:

„Co vám brání udělat to, co už víte, že chcete?“

Nejde o hledání jediné skryté příčiny.

Cílem je pomoci klientovi lépe porozumět tomu, co se v procesu změny skutečně odehrává.

Terapeutický koučink neřeší „hlubší problém“ za každou cenu

Terapeutický koučink není postaven na předpokladu, že za každým neúspěchem musí být trauma nebo skrytý psychický problém.

Někdy skutečně stačí dobře formulovaný cíl, nový plán, konkrétní zpětná vazba nebo změna návyku.

Jindy ale klient zjistí, že stejná překážka vzniká opakovaně.

Tehdy může být užitečné zkoumat například:

• jaké emoce se se situací pojí,
• jak klient situaci interpretuje,
• jaká očekávání vůči sobě má,
• jak obvykle reaguje,
• co se podobným situacím opakuje,
• jaké má zdroje,
• co potřebuje, aby mohl jednat jinak.

Terapeutický kouč klientovi neurčuje, proč je takový, jaký je.

Pomáhá mu vytvářet prostor pro vlastní porozumění.

Od rady k vlastnímu porozumění

Dobrá koučovací práce není založena na rozdávání rad.

Kouč klientovi neříká:

„Musíte udělat toto.“

Pomáhá mu hledat vlastní odpovědi, rozhodnutí a možnosti.

Terapeuticky informovaný přístup tuto práci rozšiřuje o pozornost k tomu, co klient při rozhodování prožívá.

Někdy totiž člověk nepotřebuje další radu.

Potřebuje si například uvědomit:

„Vždycky ustoupím, když mám pocit, že někoho zklamu.“

nebo:

„Když mám udělat něco důležitého, automaticky začnu pochybovat o tom, jestli na to mám.“

Takové uvědomění může být důležitým krokem ke změně.

Práce s emocemi jako součást koučovacího procesu

Emoce nejsou překážkou koučinku.

Mohou být zdrojem důležitých informací.

Strach může upozorňovat na nejistotu nebo riziko. Frustrace může signalizovat dlouhodobě nenaplněnou potřebu. Stud může ovlivňovat schopnost člověka vystoupit z dosavadního způsobu jednání.

Terapeutický kouč může klientovi pomoci:

• emoci rozpoznat,
• pojmenovat ji,
• všimnout si souvislostí,
• sledovat její vliv na rozhodování,
• hledat bezpečné možnosti reakce.

Cílem není emoce odstranit.

Cílem je pomoci klientovi lépe s nimi zacházet a nenechat se jimi nevědomě řídit.

Opakující se vzorce

Některé způsoby reagování se v životě opakují.

Člověk například pokaždé:

• ustoupí v konfliktu,
• odkládá rozhodnutí,
• přijme více odpovědnosti, než unese,
• začne pochybovat o sobě,
• vyhýbá se situaci, ve které by mohl selhat.

Takový vzorec mohl v určitém období života dávat smysl.

Problém vzniká ve chvíli, kdy už člověku neslouží, ale přesto jej používá automaticky.

Terapeutický kouč může klientovi pomoci vzorec pozorovat, pojmenovat a hledat alternativní způsob reakce.

Nejde o diagnostiku.

Jde o rozvoj sebereflexe a možnosti volby.

Jakou roli může hrát minulost?

Koučink nemusí minulost ignorovat.

Minulé zkušenosti přirozeně ovlivňují to, jak člověk dnes přemýšlí, rozhoduje se a reaguje.

Rozhodující je, jakým způsobem se s minulostí pracuje.

V terapeutickém koučinku může minulá zkušenost sloužit k lepšímu porozumění současné situaci.

Například:

„Kdy jste se podobně cítil naposledy?“
„Je vám tento způsob reakce známý?“
„Co jste se v minulosti naučil dělat v podobné situaci?“
„Pomáhá vám tento způsob i dnes?“

Cílem není psychoterapeutické zpracování traumatu.

Pokud se ukáže, že klient potřebuje takovou práci, je na místě doporučit odpovídajícího odborníka.

Práce s tělesným prožíváním a seberegulací

Emoce a stres se často odrážejí také v tělesném prožívání.

Klient si může například všimnout napětí, změny dechu nebo zvýšené aktivace ve chvíli, kdy hovoří o určitém tématu.

Podle vzdělání a kompetencí kouče mohou být součástí práce také jednoduché postupy podporující seberegulaci, například:

• práce s dechem,
• uvědomování tělesných pocitů,
• Body Scan,
• práce s pozorností,
• jednoduché stabilizační techniky.

Smyslem není interpretovat tělo za klienta.

Terapeutický kouč pomáhá klientovi vnímat vlastní zkušenost a hledat, co mu pomáhá obnovit stabilitu a schopnost rozhodovat se.

Terapeuticky informovaný přístup není psychoterapie

Právě zde je důležité jasné profesní vymezení.

Terapeutický koučink není psychoterapií a nenahrazuje psychologickou ani psychiatrickou péči.

Terapeutický kouč pracuje s klientem v rámci svých kompetencí.

Pokud se během spolupráce ukáže například závažná psychická obtíž, potřeba léčby traumatu, akutní krize nebo jiná situace přesahující koučovací rámec, je součástí profesionálního jednání doporučení odpovídající odborné péče.

Více o profesních hranicích najdete v Etickém kodexu Asociace terapeutických koučů.

Terapeutický koučink versus klasický koučink

Není užitečné stavět oba přístupy proti sobě.

Klasický koučink může být velmi účinný při práci s cíli, rozhodováním, výkonem, změnou návyků nebo profesním rozvojem.

Terapeutický koučink z těchto principů vychází a doplňuje je o terapeuticky informovaný pohled na širší souvislosti klientova prožívání.

Rozdíl tedy není v tom, že jeden přístup je „povrchní“ a druhý „hluboký“.

Rozdíl spočívá především v šíři perspektivy, způsobu vzdělání kouče a rámci jeho práce.

Terapeutický kouč se vedle cíle může více zaměřovat například na:

• emoce,
• vztahové zkušenosti,
• opakující se vzorce,
• vnitřní zdroje,
• seberegulaci,
• vliv minulých zkušeností na současnou změnu.

Stále však zůstává v rámci terapeutického koučinku.

Cílem není „opravit“ klienta

Terapeutický koučink nevychází z předpokladu, že s klientem musí být něco špatně.

Člověk může mít obtíže se změnou a přitom nepotřebovat léčbu.

Někdy potřebuje:

• lépe porozumět svému fungování,
• objevit jinou perspektivu,
• rozpoznat automatické reakce,
• posílit vlastní zdroje,
• formulovat své potřeby,
• nebo vytvořit bezpečnější a realističtější cestu ke změně.

Terapeutický kouč nevytváří změnu za klienta.

Vytváří podmínky, ve kterých může klient lépe rozumět sobě a vědoměji rozhodovat o dalším kroku.

Jak poznat kvalifikovaného terapeutického kouče?

Při výběru odborníka doporučujeme zajímat se nejen o jeho marketingovou prezentaci, ale především o:

• odborné vzdělání,
• absolvované kurzy a výcviky,
• zkušenosti,
• profesní zaměření,
• etický rámec,
• supervizi,
• způsob vymezení hranic práce.

Členové Asociace terapeutických koučů splňují stanovené odborné a etické požadavky a zavazují se dodržovat Etický kodex Asociace.

Ověřené členy najdete v katalogu terapeutických koučů.

Kdy může být terapeutický koučink vhodný?

Terapeutický koučink může být vhodný například tehdy, když člověk:

• stojí před důležitou životní nebo profesní změnou,
• opakovaně naráží na podobnou překážku,
• chce lépe rozumět svým reakcím,
• potřebuje pracovat s hranicemi nebo rozhodováním,
• hledá způsob, jak propojit sebepoznání s konkrétní změnou,
• chce rozvíjet své zdroje a možnosti.

Není však vhodnou náhradou za psychoterapii, psychologickou nebo psychiatrickou péči v situacích, kdy je taková odborná pomoc potřebná.

Udržitelná změna nevzniká pouze z motivace

Motivace je důležitá.

Sama však někdy nestačí.

Udržitelná změna často vyžaduje kombinaci:

jasného cíle, porozumění vlastnímu fungování, schopnosti pracovat s emocemi, využití vlastních zdrojů a konkrétních kroků.

Právě v tomto propojení může mít terapeutický koučink své místo.

Nejde o hledání „skrytých příčin“ za každou cenu.

Jde o to, aby klient lépe rozuměl tomu, co jeho změnu podporuje, co ji komplikuje a jak může vědoměji vytvářet další krok.

Chcete se dozvědět více?

Více o terapeutickém koučinku a jeho profesním vymezení najdete na stránce O Asociaci terapeutických koučů.

Etické zásady a profesní hranice jsou popsány v Etickém kodexu Asociace.

Pokud hledáte kvalifikovaného odborníka, můžete využít katalog ověřených terapeutických koučů.

Možnosti profesního vzdělávání najdete na stránce Nabídka vzdělávání.